Vítáme Vás na stránkách Společenského klubu v Loděnicích

Dnes je

Prohlížeč nepodporuje vložené rámce nebo je nyní nakonfigurován tak, aby je nezobrazoval.

Hana Hegerová chystá dva koncerty ve středních Čechách

Mělník, Loděnice – Šansoniérka Hana Hegerová příliš často nekoncertuje. Přesto si na leden připravila dvě vystoupení ve středních Čechách. První je na programu 15. ledna v Masarykově kulturním domě Mělník, druhé 25. ledna v loděnickém Společenském klubu. „Už teď zpívám stále míň a míň. A když to bude ještě míň, třeba jen dvakrát až čtyřikrát do roka, tak budu mít aspoň čas chodit do divadla, na koncerty, výstavy a všechno dohnat,“ uvedla zpěvačka.

Jste před vystoupením nervózní?

Je to spíš takový pocit zodpovědnosti. Vím, že na mě přišli lidi, kteří zaplatili za moje vystoupení nemalý peníz, a dneska to opravdu je pro hodně z nich dost peněz, a oni za to něco očekávají. Mojí povinností jako profesionála je, abych jim za to něco dala. Tak jako třeba horolezci se proto i já připravuji na svůj výkon, na ten svůj výšlap.

Máte při tom nějaké zvláštní zvyky?

Jsem vždycky aspoň čtyři hodiny před představením v budově divadla. To musí být. Nikdy nepřicházím na poslední chvilku. Ono to vypadá, že jsem suverénní člověk, ale ve skutečnosti to vůbec není pravda. Já jsem strašně nejistý a nesuverénní člověk a potřebuji proto své záchytné body. A musím je mít i před každým koncertem. Ano, mám před koncertem své rituály a pečlivě je vždycky dodržuji.

Co prosím vás děláte v divadle čtyři hodiny před vystoupením?

Normálně se vyskytuju. Jsem v divadle. Jdu se podívat na jeviště, jaké je, jdu se pozdravit se všemi. Popovídám si s místními techniky, podívám se, jak vypadá divadlo, zeptám se, jestli přijdou lidi… To divadlo musíte dobře poznat, než v něm vystoupíte, protože když jsem potom v záři reflektorů, tak nic nevidím. Už se mi stalo, že když jsem si to nekontrolovala, tak jsem se kus představení dívala na stranu, kde byla zeď. Všechno si takhle v klidu zjistím. V tu chvíli se také můžu ještě naposledy najíst, čtyři hodiny před přestavením totiž ještě můžu jíst. Nějaké lehké dietní jídlo. A pak se pomalounku začínám líčit. Hodně pomaloučku, protože se líčím jen málo, to je všechno v takové pohodě. Ono to tělíčko už není nejmladší a hlasivky jsou taky jen sval, takže ho musím pozvolna připravit na ten výkon, který přijde. Proto se potom velice poctivě rozezpívávám.

Zdá se, že si svá vystoupení hodně užíváte.

Já si je velmi užívám. Mám v životě dvě takové velké radosti. Jednak je to moje práce, protože na jevišti jsem skutečně šťastná, a pak… Sice nerada přiznávám, že jsem babičkou, ale dneska už je to jedno… Takže mým druhým velkým potěšením jsou moji dva vnuci.

Stále ještě cvičíte?

Ano. Já jsem odjakživa cvičila, ale teď musím trošku víc, protože jinak by se mnou doktoři nebyli moc spokojení.

Jste dobrý pacient?

Já si myslím, že jsem dobrý pacient… Jo, v jedné věci ne. A to sice v otázce cholesterolu, protože hrozně ráda jím. Tam na mě omezení neplatí. Když si natřu chlebíček, zvlášť, když je čerstvá Šumava, a na to si dám dobré sádlo… a dokonce i se škvarkama… a dokonce i cibulku… A na to pivečko…. No, to opravdu pro ten cholesterol není to nejlepší. Jenže to si nemůžu odepírat. O čem by ten život potom byl? Ale já jsem čajová, nejsem kafař. Tak si dám černý čaj, pak zelený čaj, bylinkový čaj a hodně medu. Sladím jenom medem. A kromě toho, já dávám dvanáct hodin tělíčku šanci, aby vytrávilo. To znamená, že když ve dvanáct v noci ještě jím, tak druhý den jím až ve dvanáct v poledne. Do té doby piju jen tekutiny, ty své čaje.

Když koncert skončí, jste hodně unavená?

Strašně. V tu chvíli ale ještě ne. Jsem jako koně, ti taky ještě chvilinku běží, ale za takovou hodinku nebo hodinku a půl vadnu jak lilie. To začne skoro střihem. Vadnu, vadnu a musím rychle spát. Ale hlavně druhý a třetí den je pro mě těžký. Proto teď mám takovou podmínku, že druhý a třetí den nemám žádné termíny. Snažím se dopřát si jen samé příjemné věci, ale žádné povinnosti.

Většina populární hudby je anglofonní, ale vy jste se kdysi rozhodla zpívat písně především francouzského původu. Čím to?

„Já jsem frankofil. Maturovala jsem z francouzštiny. Francouzská hudba je mi proto blízká. Mám ráda dokonce i jejich klasickou hudbu.“

Karel Souček

Foto: Sony BMG